Pražskému Roxy nezbylo než smeknout

Prosluněný 25. říjen se k pozdnímu odpoledni náhle zatahuje. Jakoby tušil dění hodin následujících. Pekelný vlak s názvem The Eastpak Antidote Tour si na jedné ze svých zastávek odskočil do stověžaté Prahy v obsazení vskutku hvězdném. Veličiny severoamerické HC/punk scény Anti-Flag, Alexisonfire a Four Year Strong doplnila ostrovní pětice ze stáje Epitaph The Ghost of a Thousand.

První nadšenci, především ti přespolní, se kolem místa konání shromažďovali již lehce po druhé, přestože oficiální začátek byl stanoven na osmnáctou hodinu. Pekelné brány však otevřely svou náruč ještě o půl hodiny dříve a dav se začínal sunout do útrob pražského klubu Roxy. Více než čtyři hodiny po ďábelsku vypečené zábavy mohly vypuknout.

Hned zkraje zamíchali kotlem britští The Ghost of a Thousand. A to tak, že vrchovatě. Pánové v čistě bílých trikotech svůj půlhodinový screamo set vypálili na již z počátku velmi solidně zaplněné ochozy s plnou vervou. Ve spojení s bezprostředností a ohromnou dávkou energie, které nám byly servírovány frontmanem Tomem Laceym, včetně jeho výletů do publika, pak dostáváme zážitek, který byl pro mě osobně velmi příjemným překvapením. Laka byla proto hned z počátku nasazena zatraceně vysoko.

Neslevit ani o píď. To byl hlavní úkol party následující. Medvědi z amerického státu Massachusetts Four Year Strong s sebou přivezli přesně to, co od nich očekáváme a nažhavenému davu tak nabídli směsici prvků HC a moderního pop-punku, včetně nezbytného syntezátoru. Publikum zahřáté na tu správnou provozní teplotu své oblíbence přivítalo ohlušujícím vřískotem a představení alba „Rise or Die Trying“ mohlo začít. Velká škoda, že na setlistu nezbylo místo alespoň pro jednu skladbu z nové cover desky „Explains It All“. Na druhou stranu ale nutno dodat, že třicet minut opravdu není mnoho a tak pánové vsadili na osvědčený recept. V již téměř nedýchatelném prostředí klubu Roxy potom vystřihli úchvatnou show, kterou kazilo jediné – ozvučení vokálů. Ve zvuku kytar téměř nepostřehnutelné hlasy zpěváků Dana O´Connora a Alana Daye jsou jedinou kaňkou na jinak vydařené premiéře Four Year Strong na našem území. Třešnička na dortu v podobě circle pitu v podání nadšených kotelníků byla famózní a náhrada za původně anoncované The Fall of Troy tak více než vydařená. Slova chvály a obdivu pro pražské obecenstvo opětoval také sám O´Connor další den na svém twitteru. Pozvánka na další vystoupení v srdci Evropy jak vyšitá, nemyslíte?

Nad Prahou se zatáhlo ještě temněji, atmosféra v sále začala před vystoupením jedné z hlavních hvězd večera pořádně houstnout. A to doslova. Nesnesitelné vedro spolu s vydýchaným vzduchem a stupidním výmyslem pořadatelů nepouštět nikoho mimo prostor klubu Roxy na čerstvý vzduch rozhodně mezi světlé okamžiky nepatřilo. Omezení prostorů ke kouření možná částečně svůj účel splnilo, samospásné však nebylo. Tohle všechno, včetně menších průtahů s přípravami aparatury, bylo odpuštěno s nástupem Alexisonfire – dalších nováčků v naší matičce zemi. Ačkoliv se vrchol očekával až s příchodem politických rebelů z Pittsburghu, namlsaný dav si ho vychutnal již s hodinovým předstihem. Na potemnělé pódium se jako přívalová vlna vřítili kanadští harcovníci v čele s klasicky do půl těla vysvlečeným Georgem Pettitem a všem v sále bylo jasné, že přicházejí králové večera. Za zvuku hitu This Could Be Anywhere in the World a dalších, včetně několika kusů z novinky „Old Crows/Young Cardinals“, vyzývali publikum k akci. To neváhalo by vteřinu a rozpoutalo bez mála šedesát minut trvající pogománii. Ti největší odvážlivci se vrhli na pódium, kde Pettit, chvíli zahalený do vlajky své vlasti, jako neohrožený Hulk mrskal do davu jednoho fanouška za druhým. Lístek na The Eastpak Antidote Tour 589,-, Red-Bull s dvěma vodkami v klubu Roxy 175,-, nechat si udělat několik modřin od frontmana Alexisonfire k nezaplacení, chtělo by se dodat. Zvuku, na rozdíl od předchozího vystoupení nemůžeme mnoho vyčíst. V opojení, které v tu chvíli mezi návštěvníky koncertu panovalo, stejně jeho kvalita prim nehrála. Sluchové ústrojí i přes to dostalo po třech hodinách neúprosné řežby solidně zabrat, jenže…

…na pódium se řítí punk-rockové modly Anti-Flag, a tak únava neúnava, rychlík The Eastpak Antidote Tour válcuje pražské publikum dál. Pensylvánská čtveřice, která by si již pomalu mohla na našem území zažádat o trvalý pobyt, s sebou mimo jiné přivezla nové album „The People or the Gun“, ze kterého na nás valili se svou typickou syrovou úderností hned několik songů. Za všechny zmiňme melodickou vychytávku The Economy is Suffering… Let It Die. V kombinaci se staršími peckami jako One Trillion Dollars či Turncoat tak nabídli kvalitní směsici, kterou si s chutí zazpívala velká část jejich příznivců, kteří na koncert dorazili v drtivé převaze. Vzájemné propojení pak oba tábory dokumentovali stage divingem, kterého se zúčastnil i baskytarista Chris 2. V návaznosti na to ocenil frontman Justin Sane benevolentnost pořadatelů, kteří bez problémů nechali vnikat fanoušky (i ty dole bez) na pódium…„Zahrají, Nezahrají?“, říkali si v tichosti fanoušci v průběhu představení svých idolů. Na mysli měli některou z předělávek od The Clash. Dočkali se. Zadumané výrazy Anti-Flag sfoukli jako svíčku vypalovačkou Should I Stay or Should I Go, která se linula sálem z úst snad všech přítomných.

A vy ostatní? Ne, nemusíte závidět. Jen si pro příště dobře rozmyslete, zda se náhodou nevyplatí, jít si poslechnout hvězdy hardcoreového nebe na vlastní oči a nebát se přijít o několik stokorun. Tahle sestava totiž fanouškům nabídla více než sami čekali. Pak se ani nemůžete divit, že jste po desáté večer v pražských ulicích tu a tam spatřívali spoceně rozzářené výrazy. Za to může to obrovské penzum energie. Přesně to, které do sebe fanoušci vstřebávali celé čtyři hodiny v Dlouhé 33…